Politika na sítích: Kdo má víc lajků, ten vyhrává?

Slovo „informace“ pochází z latinského informatio, což znamená „vtištění tvaru“. Přeneseně jde o utváření mysli. Utváření názorů voličů od nepaměti zajímalo politiky. Sociální sítě umožnily politikům komunikovat s lidmi ve velkém měřítku napřímo, bez zprostředkování médii. Donald Trump například prostřednictvím Twitteru sděloval své názory celému světu během minut. Se sociálními sítěmi se také rozmohl fenomén tzv. lifestylového vládnutí, kdy hlavní přesvědčovací roli nehraje obsah nebo politický program, ale pouze líbivost příspěvků na sociálních sítích.

Velkým tématem jsou politické bubliny na sociálních sítích. V těchto komorách ozvěn, kde uživatelé dostávají obsah odpovídající jejich názorům, se lidé utvrzují ve svých postojích, často skrze společného nepřítele, vzájemné pochvaly a kmenovou sounáležitost. Politici mohou ve svých bublinách říkat prakticky cokoliv, aniž by jejich výroky podléhaly jakékoliv korekci. Jsou schopni cíleně oslovovat různé skupiny voličů tak, aby o jejich sdělení ostatní nevěděli. Mohou také vyvolávat umělé střety, aby své příznivce aktivizovali. Přilévat olej do ohně v těchto skupinách je jako zapalovat rozbušku ve skladu pyrotechniky.

Do politických kampaní vstupují i třetí strany, které mají v dané zemi své zájmy. Protože internet zrušil fyzické hranice a globální platformy operují napříč světem, je dnes snadné organizovat politické vlivové operace prakticky odkudkoliv. Tyto kampaně byly odhaleny v každé ze zkoumaných 81 zemí a jejich počet stále roste. Sophie Zhang, bývalá datová analytička Facebooku, tvrdí, že Facebook svou nečinností umožnil autoritářským režimům využívat sítě robotických účtů k manipulaci volebních diskusí ve svých zemích.

V některých případech bylo zneužívání sociálních sítí tak vážné, že místní komentátoři situaci přirovnávali ke krizi veřejného zdraví. Například v Indii byla situace natolik kritická, že vláda opakovaně vypínala internet a navrhla zákony na jeho zásadní kontrolu. Ačkoliv platformy podvodné účty mažou, nové okamžitě vznikají.

Politické kampaně dnes využívají mnohem více nástrojů než kdy dříve. Lákavé je šíření spekulací, domněnek nebo vědomých dezinformací – už jen proto, že příspěvky s útoky na politiky mají násobně vyšší sdílenost. Sociální sítě navíc zvýhodňují viditelnost těch nejkontroverznějších a nejzákeřnějších příspěvků, čímž zesilují polarizaci společnosti.

Sociální sítě se tak staly hlavním bojištěm pro řízení veřejného mínění. Pohyby v jejich informačním prostoru jsou pro běžného uživatele neviditelné, ale jejich dopad je obrovský. Průměrně na nich trávíme téměř dvě a půl hodiny denně. Například Britové stráví více času na Google a Facebooku než na BBC.

Zatímco specifika sociálních sítí si lidé alespoň částečně uvědomují, zkreslení vyhledávačů si většina z nich vůbec neuvědomuje. Jen málokdo ví, jak vzniká pořadí výsledků vyhledávání a že Google může ovlivňovat názory a rozhodování lidí nejen u politiky, ale i v každodenních volbách – od výběru zboží až po vnímání reality. Přední pozice ve vyhledávači mají mnohem větší šanci získat naši důvěru a zapamatovatelnost.

Podle výzkumů polovina lidí vůbec neklikne na další stránky výsledků vyhledávání. Téměř třetina uživatelů klikne na první výsledek, 16 % na druhý, 11 % na třetí. Přední místa tak mají obrovskou moc – nejen v politice, ale prakticky ve všech oblastech života.

Například studie z roku 2015 zjistila, že pořadí výsledků vyhledávání může mít na nerozhodnuté voliče větší vliv než tradiční média. A to i proto, že v mnoha zemích má na vyhledávání de facto monopol jediná společnost.

Dnes je běžné „něco si vygooglit“. Ale brzy se budeme stále častěji ptát konverzačních AI asistentů. A vyvstává otázka: komu budou patřit, na čem budou trénováni a jaké zájmy budou hájit?

A nebude se to týkat jen politiky.